Profesionální kosmický pilot Petr Chrumov se vrací se svým nákladním raketoplánem z hlubin vesmíru zpět na zemi. Už na cestě zjistí, že neletí jako obvykle sám, ale že má společnost — Cizáka z civilizace počtářů. Tento reptiloid způsobí, že místo na kosmdromu přistanou s pozemským pilotem a jeho strojem na opuštěné silnici na ruském Dálném východě. Nouzové přistání se zdaří, ale v nastalém zmatku Cizák zmizí. Posléze se opět vynoří ve společnosti Chrumovova dědečka, významného odborníka na mimozemské civilizace. Starého pána i mladého pilota přiměje, aby odcizili pozemský raketoplán a s pomocí civilizace počtářů i dalších „slabých“ ras pak zlikvidovali blíže nespecifikované nebezpečí, hrozící planetě Zemi. I tento příběh má všechny přednosti Lukjaněnkovy tvorby — strhující děj, svižné dialogy, téměř detektivní zápletku a nečekané rozuzlení.
Na planetě Sarakš přistane průzkumné kosmické plavidlo ze Země. Jeho posádku tvoří jediný muž, mladík jménem Maxim Kammerer. Povoláním je progresor, tedy člověk, který zkoumá vývoj jednotlivých objevených civilizací a pokud je to možné, snaží se do tohoto vývoje citlivě zasáhnout tak, aby se ona civilizace vyhnula katastrofám, jakými museli ve svých dějinách projít Pozemšťané. Jeho loď je však okamžitě po přistání zničena a on se ocitá sám na světě, který je ovládán celoplanetárním šílenstvím. Bratři Strugačtí se zkrátka také v Obydleném ostrově zabývají svou oblíbenou myšlenkou oprávněnosti vývozu revoluce či třeba jen intelektuální zkušenosti. A tak je Maxim na konci románu překvapen, že jeho počínání na Sarakši ani zdaleka nebylo tak správné a v pořádku, jak si po celou dobu sám představoval.
S ruského originálu „Malyš“
Hlavní hrdina románu „Hvězdy, ty studené hračky“ Andrej Chrumov se už na konci svého dobrodružství na planetě Vlast rozhodne, že se musí nutně podívat do světa Stínu, odkud předtím uprchla celá planetární soustava geometrů. Po lukjaněnkovsky obvyklých dobrodružných a na překvapení bohatých peripetiích se mu jeho záměr daří alespoň potud, že se do centra Galaxie, tedy do „světa Stínu“, skutečně dostane. Objeví tu další humanoidní civilizace, které mezi sebou vedou klasické „hvězdné“ války. Najde tu ale pomoc pro Pozemšťany a další Slabé civilizace Konkláve? Odpověď na tuto otázku dostanete v druhé části „hvězdné“ dilogie.
Vlny ztišují vítr… V textu věta byla pronesena vlastně náhodně, ale ve finále ji komentuje Gorbovskij, a to stačí k tomu, aby pozorný čtenář získal k této větě uctivý vztah. Navíc někdo z hrdinů ještě prohodil slovo „bozi“ („údělem bohů je vyvolávat vítr“).
Znovu jsou lidé postaveni proti bohům? Ovšem pokud je vítr údělem bohů, co znamenají „vlny“, které jsou s to postavit se větru a zabránit „božímu záměru“? Nejsou to
vlny lidskosti
v člověku, které ponechávají člověka tváří v tvář s jeho lidskými problémy? Být člověkem není břímě, je to povinnost, čestná nezbytnost, je to život sám. Novela bratří Strugackých tedy znovu připomněla vědomí
povinnosti
být člověkem.