Maxima Library

Prvotina známého spisovatele umístila děj do Sargasového moře. Sem odnášejí neprozkoumané proudy vraky ztroskotaných lodí. Tak vznikne umělý ostrov, hřbitov a muzeum lodí, na němž tráví zvláštní život jeho obyvatelé. Dojde tu ke konfliktu, vyvolanému touhou po zlatě a moci, který pro leckoho končí katastrofou. Rovnocennou složkou tohoto dobrodružného děje jsou popisy mořské zvířeny a starých lodí…

Vědeckofantastický román, jehož děj je položen na argentinské pobřeží. Hlavní postavou románu je „Ichtyandr“, člověk-ryba, člověk, jemuž geniální operace umožňuje žít pod vodou i na souši. Tento člověk, který děsí rybáře i odvážné lovce perel, se stane předmětem spekulace podnikavého obchodníka. Příběh byl i zfilmován.

Géniem zkázy v tomto románě, odehrávajícím se v předválečném Německu, je vědec pracující na výzkumu mozku, který zdánlivě zanechává vědecké kariéry a přijímá místo v sekretariátě velké banky, avšak ve skutečnosti uskutečňuje zde své smělé plány na ovládnutí světa...

Jeden z nejznámějších Hrabalových románů, byl také zfilmován. Hlavní postavou je manželka správce pivovaru — Maryša. Příběh se skládá z jednotlivých událostí, tak jak se v pivovaru stávají. Maryša je velmi sebejistá a energická žena, kterou mají v okolí rádi a všichni na ni obdivují její krásné dlouhé vlasy. Jednou pořádá Maryša zabijačku a pozve na ni celou správní radu pivovaru, které je odpovědný její manžel — Francin. Ten zabijačky nesnáší a má nejraději bílou kávu a chleba. Jeho žena je však pravým opakem, ráda pije pivo a jí maso. Její libůstkou je projíždět se na kole a ukazovat všem své dlouhé vlasy. O ty jí pečuje kadeřník Bóďa, který jí vlasy koupe a pak jí je přidržuje, když se rozjíždí na kole. Jednoho dne navštíví pivovar Francinův bratr Pepin, povoláním švec, který je trochu blázen…

Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.

Mladík Dom Sabalos má na své straně mnoho výhod. Je dědicem nesmírného majetku a jako jediný mužský potomek mocné dynastie se má stát prezidentem správní radě na planetě Protitoč.

Podle staré věštby však má být den jeho jmenování také dnem Domovy úkladné vraždy…

Kin Aradová opracuje jako planetární technik u společnosti pro výstavbu nových světů. Přestože má skvělé postavení, zaměstnání opustí a vydává se na podivuhodnou cestu. V doprovodu čtyřrukého příslušníka civilizace kungů Marca a obludné Stříbřeny objeví místo, o kterém se jí předtím ani nesnilo. Plochou Zemi…

Svou první sf povídku sepsal Babula pro časopis Pionýr již v roce 1954 pod názvem

Pohled do budoucnosti

, tu druhou o tři roky později pro sedmý ročník časopisu Ohníček a jmenovala se Prázdniny roku 2000. Povídka byla zpracována do formy jakéhosi budovatelského komiksu o 12 pokračováních a ilustrována Mirkem Liďákem. V roce 1959 publikoval Babula rovnou dvě sf povídky. Ta první vyšla v Pionýru pod názvem Astrodepeše z roku 2059 a dočkala se jako jediná i druhého vydání v Ikárii roku 1990. Druhá povídka Na skok do třetího tisíciletí vyšla v Květech. V roce 1960 sepsal Babula svou jedinou novelu Puls nekonečna, který vycházel na pokračování v Pionýru. Pod názvem

Puľs Vsesvitu

ji vydalo roku 1968 ukrajinské nakladatelství

Dnipro.

Poslední povídkou, která u nás vyšla roku 1961, byl příběh

Veliký den,

vydaný v Pionýru.

Dlouhá léta se tradovalo, že žádnou jinou science fiction Babula nenapsal. Potvrzovala to i kniha Slovník české literární fantastiky a science fiction pečlivého Ivana Adamoviče, ale život je samé překvapení a ten badatelský dvojnásob. S celosvětovým rozmachem digitalizace knih se nám podařilo vypátrat ještě jednu Babulovu povídku! A zajímavostí určitě je, že vyšla až po smrti autora a navíc v zahraničí… Když roku 1967 vyšla v moskevském nakladatelství Mir sbírka sf povídek českých a slovenských autorů Kak ja byl velikanom, asi málokdo z českých čtenářů sci-fi to vůbec zaregistroval. Babula byl již rok mrtev a s politickým uvolněním jsme se pomalu začali dostávat i ke kvalitní anglosaské literatuře. Rusové však na Babulu nezapomněli a postupně digitalizovali kompletní jeho dílo, které vyšlo v ruském a ukrajinském jazyce. Tak se k nám dostal ruský text… Se vzpomínkou na školní léta s azbukou louskali jsme neznámý příběh, který nyní uzavírá naši sbírku v neumělém českém překladu autora těchto úvodních slov.

Je přesto možné, že po nějakém čase někdo objeví další povídky či dokonce román Vladimíra Babuly, neboť v Památníku národního písemnictví leží literární pozůstalost autora uložena pečlivě v archívu, ale bohužel není katalogizována a je k ní tedy uzavřen přístup i literárním badatelům. Snad někdo z našich následovníků bude mít více štěstí…

Fantastický román o chlapci, který injekcí nabyl schopnosti létat, se odehrával v Indii, Americe a Anglii. Hrdina prožívá dramatické příběhy, seznamuje se s krutostí kolonizátorů i radžů, s dolarovým byznisem i s nadutostí anglické šlechty a nakonec se uchyluje k prostým Indům, které si zamiloval…

Pod podlahou Obchodu se rozprostírá svět deset centimetrů vysokých nómů, svět skrytý očím velkých lidí. Jak všichni nómové dobře ví, Obchod byl stvořen všemocným bří Arnoldové, aby v něm mohli spokojeně žít a našli v něm „Vše pod jednou střechou“. A tudíž nemůže existovat nic takového jako Zvenčí. Dává to dokonalý smysl. Tedy alespoň až do chvíle, kdy se objeví skupinka nómů, kteří přijeli na náklaďáku, tvrdí, že jsou Zvenčí, mluví o Dnech, Nocích, Sněhu a podobných bláznivých pověrách. A nakonec objeví ohromující zprávu — Obchod bude zbourán. Muskulín, jeden ze Zvenkovanů, musí vymyslet odvážný plán útěku, který, pokud se povede, navždy změní nómí pohled na svět.

„Velký boj“

je druhým vyprávěním o nomech, vesmírných trosečnících ne větších než čtyři couly, kteří stále ještě hledají Cestu Domů. Ve

„Velké jízdě“

svým důvtipem a šikovností rozjeli náklaďák a odjeli z Obchoďáku.

Toto je vyprávění o Velkém Boji… O tom, jak nomové bojují s člověkem o „svůj“ kamenolom. Jak znovu hledají Cestu Domů a utíkají na Jekubovi s dlouhým krkem, obrovskou zubatou tlamou a velikými boubelatými pneumatikami…

„Velký let“

je poslední vyprávění o Nomech, vesmírných trosečnících ne větších než čtyři couly, kteří stále ještě hledají Cestu Domů. Ve

„Velké jízdě“

svým důvtipem a šikovností rozjeli náklaďák a odjeli z Obchoďáku, ve

„Velkém boji“

přelstili člověka a ovládli Jekuba s dlouhým krkem, zubatou tlamou a obrovskými boubelatými pneumatikami.

Velký Let vypráví o tom, jak cestovali Concordem do střediska vesmírných letů na Floridě. Masklin už tuší, jak se konečně můžou dostat domů…

„Zvláštní vydání! Zvláštní vydání! Přečtěte si! Pohyblivý tisk přichází do Ankh-Morporku! Cech rytců uvažuje o svém zrušení!“ Tak začíná dvacátý pátý díl cyklu Úžasná Zeměplocha. Tentokrát vtrhla síla pokroku do největšího města Zeměplochy v podobě velkolepého objevu tisku. Skromný pisálek Mikuláš ze Slova se díky náhodě stává prvním editorem novin Ankh-morporská Kometa a snad není ani nutné dodávat, že nic nepůjde hladce. Ne každý je totiž nadšen tímto pokrokem a ti, kdo si mluvit nepřejí, rychle objevují umění „no comment!“. Velkou komplikací je i obvinění lorda Vetinariho z vraždy svého asistenta a následný pokus o útěk. Když se pak do záležitostí plete investigativní žurnalista (s „notebookem“ v ruce), je nasnadě, že může být odkryto mnohem závažnější spiknutí… Kniha je opět plná břitkého humoru, myšlenky se prohlubují a kvalita zůstává.

Magráta s Verencem mají dceru a připravují velkou oslavu k jejímu křtu. Na oslavu jsou pochopitelně pozvány i čarodějky — Bábi, Stařenka a Anežka Nulíčková. Bábino pozvání ukradnou straky a Bábi, která se cítí tímto domnělým přehlédnutím uražena, se rozhodne opustit Lancre, protože dojde k názoru, že už ji ostatní čarodějky nepotřebují. Na obřad dorazí poslední hosté, rodina upírů z Überwaldu. Chtějí získat Lancre, chtějí, aby se jeho obyvatelé stali jejich služebníky… a potravou. Jsou strašliví, protože se zdá, že nemají žádné zábrany a nedají se zastavit…

Smrť je nezvěstný. Předpokládá se, že jaksi… odešel. Pravdou však je, že dostal výpověď. To samozřejmě působí určitý zmatek, jaký ostatně vznikne pokaždé, když zrušíte nějakou hodně využívanou službu veřejnosti. Zeměplochu pomalu naplňují nejrůznější duchové, a skupina bojovníků za práva mrtvých má najednou víc práce než kdykoliv předtím.

Zatím se kdesi daleko na venkově objeví podivný, velmi skromný cizinec, který, jak se ukáže, umí skvěle zacházet s kosou. Jeho obrovský bílý kůň se skvostným postrojem sice vypadá jako kradený, ale začínají žně a každé ruky je zapotřebí. Cizinec nastoupí jako vítaný pomocník na farmě slečny Zahořalé a pustí se do práce, i když chvílemi tak nějak po svém…

Zuřivé boje! Smrť! Válka! (A Válkovy synové Hrůza, Zmatek a dcera Řinčila.) Nejstarší a nejtajemnější říše Zeměplochy se ocitla v chaosu způsobeném revolučním pojednáním na téma Co jsem letos dělal o prázdninách. Spojují se i ti nejchudší, protože nemají co ztratit — jen své vodní buvoly. Náčelníci bojují o moc. Válka (s Řinčilou) prochází ulicemi prastarých měst. A co stojí v cestě strašlivé zkáze, která by zničila všechny bez rozdílu? Mágská rada potřebuje někoho, kdo by se vypravil jako posel na Vyvažovací kontinent, který se zmítá v boji čtyř rodin o moc. Mágská rada se nakonec rozhodne, že za pomoci magického obřadu najde a povolá zpět ztraceného Mrakoplaše, protože jak říká arcikancléř Vzoromil Výsměšek: „Jestliže přežil všechno to, co tvrdíte, že přežil, přežije i to, co tvrdíte, že nepřežije.“ A Mrakoplašovi v patách se táhnou nepříjemnosti. Na tisíci malých nožičkách. Sedmnáctý díl Zeměplochy.

Celé poslání se jevilo velmi jednoduché. Koneckonců, co těžkého je na tom, postarat se, aby si obyčejné služebné děvče nevzalo prince, zvláště když ho nechce? Jenže poněkud netýkavá a samolibá kmotřička sudička tak jednou rozhodla a na sňatku trvá. Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková chtějí ubohému děvčeti pomoci, a vydávají se proto na cestu do dalekého města Genovy. Háček je v tom, že kromě svých kouzel, založených především na hlavologii, s sebou mají pouze tajemné vúdú paní Gogolové, jednookého kocoura Silvera a magickou hůlku, která dokáže jediné — vykouzlit dýně.

Na Zeměploše, která je placatá a putuje vesmírem na zádech obrovské želvy, se najednou dějí nepředstavitelné věci, neboť do královské politiky se zamíchaly tři místopřísežné čarodějky — Bábi Zlopočasná (ta z Čaroprávnosti) a její dvě kolegyně z magického sdružení. Bojují totiž o to, aby na trůn dosedl ten správný král…

Erik má koníčka — démonologii. Rád by vyvolal démona a přinutil ho, aby mu splnil tři přání: stát se vládcem světa, získat lásku nejkrásnější ženy Zeměplochy, být nesmrtelným — prostě takové ty obvyklé věci. Místo poslušného démona však vyvolá Mrakoplaše, jednoho z nejneschopnějších mágů Zeměplochy, který se kdysi ztratil v Podzemních rozměrech, a s ním Zavazadlo. Král démonů, novátor s moderním přístupem, aby oživil nedostatečnou fantazii démonů, začne prostřednictvím Mrakoplaše plnit Erikova přání. Avšak, jak říká pekelný král, vtip spočívá v tom, splnit každému jeho přání doslova a do písmene, a přitom mu nikdy nedat to, co si vlastně přál…

Lehčí příběh zasazený do zvláštního prostředí vzdálené dvojice obydlených planet. Přesněji řečeno, jedna planeta je obydlená, na druhé civilizace zanikla globální válkou a nyní je tam divočina plná zarůstajících trosek. Na začátku zvláštní detektivní příběh se stává akčním poté, co je unesena meziplanetární loď za účelem získání zbraní z mrtvé planety.

Svazkem „Člověk, který našel svou tvář“ zahajujeme vydávání spisů Alexandra Běljajeva — zakladatele vědeckofantastického žánru v Sovětském svazu. A. Běljajev se narodil roku 1884 a zemřel roku 1942. Svou literární dráhu nastoupil roku 1928. Jeho vskutku originální fantasie zahrnuje ty nejpodivnější náměty z nejrůznějších vědních oborů — biologie, medicíny, fysiky, techniky, astronautiky atd. S dvěma Běljajevovými romány „Hlava profesora Dowella“ a „Člověk obojživelník“ měli naši čtenáři možnost se seznámit ve vydání „Kapky“ z roku 1958. Přesto, že jde o autora staršího, jehož dílu je dnes kolem třiceti let, je i dnes živé a má stále ještě co říci dnešnímu mladému čtenáři, jemuž je celé spisovatelovo dílo určeno.

Sailing in the Caribbean, Captain Alan Lewrie, RN, is once again pursuing a chimera. A rich French prize ship he'd left at anchor at Dominica has gone missing, along with six of his sailors. What starts as a straightforward search for it, and them, from Hispaniola to Barbados, far down the Antilles, leads Lewrie to a gruesome discovery on the Dry Tortugas and to a vile cabal of the most pitiless and depraved pirates ever to sail under the "Jolly Roger" . . . and the suspicion that one of his trusted hands just may be the worst of them all!Against his will---again---the usually irrepressible Lewrie is made his superiors' "cat's-paw" once more, and his covert mission this time is to go up the Mississippi in enemy-held Spanish Louisiana to the romantic but sordid port of New Orleans in search of pirates and prize, where one false step could betray Lewrie and his small party as spies. Beguilements, betrayal, and death lurk 'round every corner of the Vieux Carre, and it's up to Lewrie's quick but cynical to win the day wits for their survival and wreak a very personal vengeance on his foes!

Druhým tématem Clementa velmi zajímajícím je téma inteligentního života, který Clement umísťuje do nejrůznějšího exotického a nehostinného prostředí. To je příklad jeho v češtině jediného vyšlého románu „Těžká expedice“, který se odehrává na planetě Mesklin, která je 4.800 krát větší než Země a otočí se kolem své osy jednou za 18 minut — to ve svých důsledcích znamená, že zatímco na rovníku jsou pouhá 3 g, na pólech je 700 g.

Je to velmi zdařilý výběr povídek polské scifi z dnes starší doby. Kdo znáte polskou sci-fi, tak víte, že patří ke světové špičce a platí to i o tomto výběru.

Vědeckofantastický román na základě smělých vědeckých hypotéz. Bájná Atlantida. Středověké listiny potvrzují příchod lidí z jiné planety. Stroj času. Co se udáto na prahu dávných věků. Tajemství černé koule.

Symbolické atributy, které podtrhují osobnost člověka, jsou samozřejmě velmi početné. Oděv představuje velmi významnou kategorii těchto symbolů, a když se někdy lidé sejdou, bývá docela zábavné studovat (nenápadně, samozřejmě), jak jsou oblečeni, a zjišťovat, do jaké míry volili tu kterou součást ošacení se záměrem dosáhnout určitého specifického účinu. Přes symbolický význam oblečení se však muži i ženy posuzují z valné části především podle znaků, které se definují mnohem obtížněji — držení těla, přízvuku, zabarvení hlasu, tvaru a barvy těla, a především tváře. Hlas může být modulován, dieta a cvičení dokáží, alespoň teoreticky, zformovat tělo do společensky přijatelných kontur. Co lze provést s obličejem? V tomto směru bylo už vynaloženo enormní úsilí. Tvar čelistí se dá upravit, obočí přidělat nebo odstranit, nos zkrátit, ztupit, narovnat. Vlasy můžeme tvarovat do tisíců různých podob — lze je vyfoukávat, nakrucovat, zvlhčovat, vysušovat či jinak modelovat, jak je komu libo, vždy s cílem dosáhnout módního účinu. Seberafinovanější kamufláž bývá ovšem průhledná a neodolá kritickému oku. Ať podléháme jakýmkoli sklonům, ať se nám naše obličeje líbí, nebo ne, jsme nuceni s nimi žít a chtě nechtě přijímat výhody, omezení i posměšky, které nám přinášejí. Ovšem kromě rafinovaných a inteligentních obyvatel světa zvaného Siréna, o jejichž neortodoxních společenských zvycích se pojednává na následujících stránkách.

Ve sbírce „Poslední hrad“.

Již potřetí přichází proslulý detektiv Kalle Blomkvist k českým čtenářům. A v patách má, jak jinak, ke všemu odhodlané Bílé růže — přátele Anderse a Evu-Lottu. Zase je tu léto, čas prázdnin, a v švédském městečku Lillköpingu znovu vzplála válka dvou Růží. Brzy se ale stane něco, co odvede rytíře Bílé růže jinam, až na jeden ostrůvek u pobřeží, kterých jsou ve Švédsku spousty. Malý kluk Rasmus byl unesen, a kdo jiný by se měl pustit po stopách únosců než Kalle Blomkvist. Vždyť mistr detektiv už má za sebou několik úspěšně vyřešených případů, a jistě svůj um a důvtip opět dokonale uplatní při novém pátrání.

Hlavním zdrojem inspirace moderních ukrajinských autorů sci-fi, zastoupených v tomto povídkovém výběru, není rozvinutá technika nebo lety ke vzdáleným planetám, ale člověk a jeho vnitřní svět a dosud neprobádané a neodhalené možnosti lidského mozku. Jsou to povídky věnované spíše otázkám psychologickým a parapsychologickým. Spolu s autory sledujeme, jak se jevy z těchto oblastí mohou projevit, jestliže jich je zneužito nebo i využito až k samotné hranici možností těchto věd. Naštěstí je to pořád ještě fantastika...

Výbor ze sovětské vědeckofantastické literatury. 1. vyd.

Hluboko pod ledem Antarktidy objeví sonda francouzské polární základny něco naprosto nečekaného, zvláštního, nepředstavitelného. Stopy neznámé civilizace, trosky budov, schodišť, ulic. A jejich přístroje zachytí signál fungujícího ultrazvukového vysílače. Znamená to snad, že uprostřed změti pohřbených, gigantických zřícenin něco nebo někdo žije a volá? Co najdou vědci a technici Mezinárodní expedice, která je pověřená najít odpověď na tuto otázku? Jak dopadne konfrontace civilizace XX. století s mnohem vyvinutější civilizací, která zničila sama sebe? Kde jsou hranice lásky, víry, nenávisti? Před námi se otevře hlubina času, abychom do ní mohli s úžasem pohlédnout.

Dnes už klasická povídka Eduarda Basse z roku 1922 vypráví příběh otce Klapzuby, který ze svých jedenácti synů vychová fenomenální fotbalový tým. Základní dílo české humoristické prózy můžeme číst jako oslavu ducha fair play, houževnatosti a sportovního nadšení i jako dobově aktuální hříčku, lehce ironizující opojení českou kopanou a narážející na události v poválečné společnosti. Ne náhodou si kniha získala obrovskou popularitu mezi mladými i dospělými čtenáři a dočkala se již více než 30 vydání. Nyní vychází nově v grafickém provedení Zdeňka Zieglera a s poutavými barevnými ilustracemi Jiřího Gruse.

Byť byl napsán již v roce 1930, vyšel román Eduarda Basse (1888-1946) "Cirkus Humberto" až v letech okupace. Většina čtenářů jej chápala jako morální povzbuzení v těžké době války, vždyť příběh několika generací cirkusových umělců ukazoval nezdolnost a pracovitost českých umělců, akrobatů i tenťáků. Bass zde popisuje nejslavnější období kočovných cirkusů i jejich pád na začátku dvacátého století. Příběh cirkusu začínáme sledovat s příchodem zedníka Antonína Karase, jehož nouze o práci přivede k cirkusu. Přivede s sebou synka Vašíka, který v historii slavného cirkusu Humberto sehraje podstatnou roli.

Zahrada Rámova je sci-fi román A.C. Clarka a Gentryho Lee. Román je součástí tetralogie o Rámovi, mimozemské kosmické lodi, která prolétávala Sluneční soustavou. V angličtině kniha vyšla 26. září 1991, v češtině v nakladatelství Baronet roce 1994 a 2010. Překladatelem knihy je Vladimír Hanák.

Román rozvádí děj předešlého dílu, Návrat Rámy, a líčí příběh Nicole des Jardinsové, Richarda Wakefielda a Michaela O'Toola, kteří zůstali v Rámovi poté, co z něj odletěl zbytek průzkumné posádky. Kniha má celkem 5 kapitol: Nicolin deník, V Uzlu, Setkání na Marsu, Svatební píseň a Soud.

Po brilantních Vládcích loutek vydalo nakladatelství AG Kult další knihu Roberta Heinleina s názvem Friday. Proti vládcům chybí silná vůdčí myšlenka či symbol. Příběh o boji špionážních a teroristických center je, dá se říci, dokonce chatrný.

Přesto kniha není horší než předchozí, to jest, představuje v žánru sci-fi absolutní špičku a přesahuje jej. Hlavní zásluhu má na tom Heinleinův styl. Technika vyprávění ne nepodobná stylu Hammeta či Chandlera je samozřejmostí. V textu je však víc ironie, ba přímých karikatur současných amerických institucí.

Svět budoucnosti, v němž se pohybuje hrdinka Friday, umělá žena, se velmi liší od světů, které projektuje většina autorů fantastiky. Není lepší než současný, ale ani horší. Je stejný. Rivalita států a špionážních centrál, málo schopný ouřad, každodenní boj o peníze a vposledku o život.

Avšak Friday není v prvním plánu ani o tomto světě. Je o silné nesentimentální individualitě, která s nepřekonatelnou energií vítězí nad překážkami. Tvrdá v tvrdém světě, naprosto, a přitom citlivá ryze pozitivním způsobem. Individualita tvořící svůj život s hravou radostí, neporazitelná ve své podstatě, ačkoli prochází pekelnými zážitky. Nietzsche by zajásal, kdyby viděl, s jakou grácií Heinlein ztvárnil jeho ideál.

Příběh se odehrává na planetě Arkanar, podobné Zemi, která se však nachazí v historické vývojové fázi podobné středověku na Zemi, v době dvorských intrik, zrady a lidské špíny. Na Arkanar přicházejí vědci (historikové) zemské akademie věd zkoumat vývoj této kultury, avšak v rámci objektivity výzkumu se snaží vyhnout jakémukoliv výraznému zasahování do vývoje událostí, přestože svými možnostmi nemají daleko k bohům. Hlavní postavou příběhu je historik Anton (vážený don Rumata) v nejlepších letech, který má drobný problém s „nezasahováním“ a jak on říká: „s převtělovaním se v prase“ aby zapadl do společnosti, kde je svědkem intrik a zkaženosti místních, kde Šedí (gardy Ministerstva ochrany trůnu) zabíjejí a likvidují koho mohou, kde se lidé navzájem okrádají, podvádějí a vraždí…. Ovšem i v tak temné době nachází don Rumata mezi místními u pár v té době výjimečných lidí velké přátelství a dokonce i lásku… Šedí však nespí, jedné noci při mocném úderu se snaží strhnout na sebe vládu a zlikvidovat své odpůrce; Rumatovi přátelé jsou zabiti, on sám zachráněn pomocí ze Země, která přes zásadu neovlivňovat místní vývoj cítí povinnost určitým způsobem zasáhnout proti Šedým ve prospěch ostatních.

Druhá kniha příběhů o Willovi a jeho přátelích z hradu Redmontu. Araluenské království se chystá na válku proti Morgarathovi a Will s Horácem doprovázejí Gilana s poselstvím do Celtiky. Celtické vesnice a doly jsou však opuštěné. Tři poslové zjistí, proč tomu tak je, až když objeví hladovou a vyčerpanou dívku: Morgarath poslal své odporné stvůry, aby Celtiky zotročily.

Zatímco Gilan rychle ujíždí zpátky do Araluenu, aby podal zprávu králi, Will s Horácem odhalí pravou příčinu Morgarathova jednání. Chystá se překvapivý útok ze tří stran a Araluenu hrozí neodvratná porážka - pokud naši dva přátelé něco nepodniknou.

Skandijský oberjarl Erak podnikne nájezd na pobřeží pouštní země Aridy, přitom je však prozrazen, zajat a uvězněn. Jeho zástupce Svengal se proto vypraví do Araluenu a požádá o pomoc. Halt a Will se nabídnou, že se vypraví se Svengalem do Aridy a přivezou výkupné, jenže má-li být jejich cesta úspěšná a Erak osvobozen, potřebují mít s sebou osobu z královského rodu. Princezna Kassandra — nebo Evanlyn, jak ji zná Will — tedy přemluví svého otce, aby jí dovolil odplout na jih. K výpravě se ještě připojí Horác a Gilan, aby byla dostatečně zajištěna princeznina ochrana.

Ale dostane se naše šestice statečných přes poušť, kterou obývají znesvářené kmeny a kde na každém kroku hrozí neznámá nebezpečí, k Erakovi včas?

Will a Evanlyn plují do Skandie jako zajatci hrozivého kapitána skandijské vlčí lodi Eraka. Halt přísahal, že Willa zachrání, a udělá vše, aby slib dodržel — dokonce neuposlechne krále. Halt je vyloučen ze sboru hraničářů a spolu s Horácem, který se k němu připojí, zamíří přes Galiku do Skandie. Cestou je neustále obtěžují potulní rytíři — jinak známí spíše jako lupiči a hrdlořezové. Horác však o bojování už něco málo ví a díky svým neobyčejným dovednostem začne brzy přitahovat pozornost rytířů a válečníků na míle daleko. Ale dorazí do Skandie včas a zachrání Willa před životem v otroctví?

Před vámi leží již dlouho a netrpělivě očekávaný čtvrtý soubor dosud nepublikovaných prací z obsáhlého díla Ijona Tichého, jak nám ho předložila redakční rada Sebraných spisů Ijona Tichého pod vedením profesora A.S.Tarantogy. Pět zápisů z Tichého Hvězdných deníků a tři z jeho vzpomínek nám přinášejí odpověď na řadu ožehavých otázek, jako např.: proč náš svět dnes vypadá tak, jak vypadá, a kdo ho stvořil, proč se potopila Atlantida, jaký byl pravý účel Babylonské věže, co se skrývá za Odysseou a Iliadou, proč na nás neroste listí atd., atd. Tichý nemilosrdně odhaluje pravou tvář Aristotela, Platóna, Homéra, Leonarda da Vinci, Bosche, Napoleona, Swifta a řady dalších „historických“ osobností, dá nám nahlédnout i do historie svého slavného rodu a v neposlední řadě přináší i své včasné varování před vážným nebezpečím, jaké s sebou nese překotné a vysoce neodpovědné rozšiřování automatických praček.

Materiálem pro román „Země Sannikovova“ je domněnka o záhadném ostrovu v Arktidě, který byl v minulosti několikrát spatřen z dálky polárními badateli, jehož existenci se však dosud nepodařilo dokázat. Podle Obručevových představ, vyslovených v románu, najde výprava bývalých vyhnanců tajuplnou zemi s bohatou vegetací, rostoucí uprostřed ledových pustin na obrovském kráteru dosud nevyhaslé sopky, obydlenou pravěkými zvířaty a lidmi národa Onkilonů, žijících na úrovni člověka doby kamenné…

Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho různých profesí u cirkusu.